decibel

Decibel (dB) je jednotkou logaritmického poměru mezi dvěma fyzikálními veličinami, obvykle používaná k vyjádření intenzity zvuku. Je to bezrozměrná jednotka, která se využívá k popisu rozdílu v intenzitě mezi dvěma zvuky nebo ke stanovení úrovně zvuku v porovnání s referenční hodnotou. Jednotka decibelu je pojmenována po Alexandru Grahamovi Bellovi, vynálezci telefonu.

Matematicky se decibel vypočítá pomocí logaritmu a je dán vzorcem:

Decibel (dB)=10⋅log⁡₁₀(I/I₀)

kde I je intenzita zvuku a I₀​ je referenční intenzita, obvykle definovaná jako určitá standardní hodnota. Pro měření hladiny zvuku se často používá referenční hodnota I₀ = 10⁻¹² wattů na metr čtvereční (W/m²), což odpovídá tzv. referenční úrovni zvuku.

Při měření hladiny zvuku se často používá dekadel (desetin logaritmu) pro lepší lidské vnímání rozdílů v intenzitě zvuku. Je důležité si uvědomit, že decibel je logaritmická jednotka a každý přírůstek o 10 dB znamená desetinásobné zvýšení nebo snížení intenzity zvuku, zatímco každý přírůstek o 20 dB znamená stonásobné zvýšení nebo snížení intenzity.