izolační materiál
Pojem izolační materiál vznikl v okamžiku, kdy si lidé uvědomili potřebu separace určitých látek tak, aby jedna z těchto látek, uzavřená v daném prostoru, nepronikala a nesmísila se s druhou látkou. Mezi dvojice látek, které by měly být odděleny, lze zařadit například vodu a vzduch, páru a vzduch, vodu a naftu, nebo dokonce teplý vzduch a studený vzduch. Prvními izolačními materiály byly kožešiny zvířat, které lidé využívali k ochraně před chladem, stejně jako mech, tráva a listí. S postupem času se izolační materiály i způsoby jejich využití dále rozvíjely. Dnes jsou nejčastěji využívány ve stavebnictví a strojírenství, přičemž konkrétní materiály se mohou lišit v závislosti na specifickém účelu.
Tyto různorodé izolační materiály nabízejí široké možnosti využití v různých oblastech stavebnictví a průmyslu:
Minerální vata, známá též jako minerální vlna, představuje izolační materiál vytvořený z vláken minerálního původu. Je hojně využívána především k tepelné, protipožární a zvukové izolaci ve stavebnictví. Má vysoký součinitel tepelné vodivosti, který se pohybuje v rozmezí λ = 0,032 až 0,045 W/(mK). Minerální izolace se rozděluje na skelnou a kamennou podle hlavních surovin používaných při výrobě.
Polystyren a polyuretan jsou dalšími dostupnými izolačními materiály. V nabídce jsou například jako EPS (expandovaný polystyren) s λ = 0,037 až 0,039 W/(mK), XPS (extrudovaný polystyren) s λ = 0,03 až 0,04 W/mK nebo PUR (polyuretanová pěna) v podobě desek, kde λ = 0,022–0,075 W/(mK). Tyto materiály jsou široce využívány ve stavebnictví.
Dřevěná vláknina, získávaná z mladého smrkového nebo borovicového dřeva, a dřevotříska, vyráběná ze zbytků smrkového nebo jedlového dřeva, představují další možnosti. Součinitel tepelné vodivosti dřevovláknitých desek se pohybuje od λ = 0,045 do 0,06 W/(mK). Dřevotřískové desky, používané například u dřevěných staveb, mají vysokou schopnost absorpce vlhkosti bez ztráty izolačních vlastností.
Vakuová izolace využívá panely z porézního materiálu, zejména nanometrických shluků pyrogenního oxidu křemičitého, dosahujících součinitele tepelné vodivosti λ nižších než 0,004 W/(mK). Aerogely, vysokoporézní látky s nanostrukturou, jsou využívány ve stavebnictví s součinitelem tepelné vodivosti λ = 0,013 až 0,020 W/(mK).
Termoreflexní izolační fólie kombinují hliníkovou fólii s bublinovou fólií, dosahujíce až 96% odrazu tepelného záření. Tyto fólie jsou využívány při zateplování staveb a dalších aplikacích.
Termoreflexní izolační nátěry na bázi duté keramiky, skla či polymerních mikrokuliček poskytují ultratenký polymerový povlak s nízkou tepelnou vodivostí, vysokou hydroizolací a antikorozní ochranou.
Materiály používané ve stavebnictví