keramika

Keramika je obecný termín pro výrobky, které vznikají vypalováním keramických směsí, přičemž hlavními složkami těchto směsí jsou kaolíny, jíly a hlíny. Po prohnětení s vodou získávají keramické směsi plastické vlastnosti, což umožňuje tvarování. Po vypálení při teplotě 800 až 1500 °C ztrácejí plastické vlastnosti a proměňují se v trvale tvrdou látku nazývanou střep.

Nejvíce ceněnou formou keramiky je porcelán. Jeho vstupní suroviny tvoří směs obsahující průměrně 50 % nejčistšího kaolínu, 25 % křemenného písku a 25 % živce. Příkladem světoznámého porcelánu je míšeňský porcelán, a v Česku je proslulý karlovarský porcelán, kde se výroba porcelánu soustřeďuje v západních Čechách.

Cihlářské hlíny, považované za méně hodnotné keramické suroviny, jsou využívány pro výrobu cihel, střešních tašek a dalších stavebních materiálů. Z jílů, nebo méně hodnotného kaolinu, živce a křemene se vypalováním při teplotě okolo 1300 °C vyrábí obyčejná kamenina (potrubí, dlaždice) nebo jemná bílá kamenina (talíře, umyvadla, kachlíky, sošky).