lepidlo

Lepidlo je látka, která umožňuje přilnutí (adhezi) povrchů pevných předmětů a tím jejich pevné spojení. Lepidlo mohou tvořit přírodní směsi nebo syntetické materiály. Využívá se v různých dílnách, kancelářích, průmyslu. Speciální velmi kvalitní lepidlové směsi pak využívají konstruktéři a modeláři.

Historie

První lepidla byla vyrobena z přírodní gumy a pryskyřice. Lepidlo staré 10 tisíc let bylo nalezeno v Nachal Chemar. První prokázané použití lepidla pochází z doby 4000 př. n. l. Archeologové studováním pohřebních míst prehistorických kmenů našli rozbitou keramiku, která byla opravená lepkavými pryskyřicemi ze stromové šťávy. Nalezené sochy z babylonských chrámů měly oči ze slonoviny klížené do očních důlků. Tento tér jako lepidlo držel téměř 6000 let. První zmínky o lepidle a umění používat jej pocházejí přibližně z roku 2000 př. n. l. Popisují jednoduché způsoby výroby a použití živočišného lepidla.

V období 1500–1000 př. n. l. se lepidlo stalo metodou montáže. Obrazy a nástěnné malby ukazují detaily lepení dřeva. Urna z hrobky Krále Tuta ukazuje použití lepidla při stavbě. Česká muzea dnes obsahují četné umělecké objekty z hrobek egyptských faraonů, které jsou spojené nebo laminované nějakým typem živočišného lepidla.

V období prvních 500 let našeho letopočtu Římané a Řekové vyvinuli umění dýhování a intarzie, která spočívají v lepení vrstev dřeva. Z výroby živočišného a rybího lepidla byly vyvinuty další druhy lepidel, jako lepidlo z vaječných bílků používané k úpravě pergamenů se zlatými listy. Kromě vaječných bílků, používali lidé další přírodní přísady jako krev, kosti, kůži, mléko, sýr, zeleninu a zrna. Římané byli jedni z prvních, kteří použili tér a včelí vosk k utěsnění lodí.

Tajemstvím houslí, které vyrobil Antonio Stradivari, byl zvláštní proces lepení ušlechtilého dřeva.^[zdroj?] Jeho princip byl zapomenut a nebylo jej možné zjistit dokonce ani dnešními sofistikovanými metodami.

Kolem roku 1700, díky rozšíření používání lepidel nastaly rychlé změny v jeho výrobě. První komerční továrna na lepidla byla otevřena v Holandsku. Lepidlo (klih) se zde vyrábělo ze zvířecí kůže.

Asi v roce 1750, byl vydán Británii první patent na výrobu rybího lepidla. Patenty poté byly rychle vydány i pro lepidla vyráběná z přírodního kaučuku, zvířecích kostí, ryb, škrobu, mléčné bílkoviny (kasein). Do roku 1900 vyrostlo mnoho továren vyrábějící lepidlo z uvedených materiálů

Průmyslová revoluce způsobila explozi v zásadních technických objevech, díky nimž mohly být pro výrobu lepidla použity nové materiály. První syntetizovaný polymer byl nitrocelulóza, termoplastický materiál odvozený z celulózy dřeva. Jeho první použití bylo při výrobě kulečníkových koulí, které byly do té doby vyráběny ze slonoviny.

Éra plastů začala objevem bakelitu v roce 1910. Během jednoho roku se lepidla používající fenolové pryskyřice dostala na trh. Ve 20., 30. a 40. letech byly syntetizovány spousty nových plastů a pryží, mnoho dalších pak během druhé světové války. Ačkoli lepidla jsou známá asi 6000 let, většina technologií pro jejich výrobu byla vyvinuta během posledních 100 let.

Druhy lepidel

• sekundová/vteřinová (kyanoakrylátová)
• akrylátová
• metakrylátová
• disperzní
• kaučuková
• epoxidová – dvousložková
• polyuretanová
• MS polymerní
• rozpouštědlová
• bitumenová (asfaltová)
• silikonová
• lepidla vytvrzovaná UV světlem
• chemicky strukturovaná
• konstrukční a montážní
• anaerobní - pro upevňování válcových spojů
• anaerobní - pro těsnění
• tavná lepidla
• hybridní lepidla