luminiscence
Luminiscence je jev spontánního záření v pevných nebo kapalných látkách, při kterém tyto látky vyzařují světlo, i když nejsou aktivně osvětlovány.
֍ Toto světlo vzniká jako nadbytek záření tělesa nad jeho tepelným zářením v daném spektrálním rozsahu při určité teplotě.
֍ Co je charakteristické pro luminiscenci, je to, že vyzařované světlo má dobu doznívání, což znamená, že pokračuje i po ukončení podněcovacího účinku.
֍ V průběhu luminiscence má vyzařované světlo přesně definovanou barvu, která závisí pouze na vlastnostech materiálu a není ovlivněna teplotou, jak tomu bývá u inkandescence.
֍ Tento jev je opakem absorpce světla a zahrnuje emisi světla látkou, která byla předtím excitována nebo nějakým způsobem stimulována.
֍ Luminiscence může mít různé formy, jako jsou fluorescence, fosforescence, křemenná luminiscence a další.
֍ Luminiscence je široce využívána v různých odvětvích, včetně průmyslu, optoelektroniky (luminiscenční diody, stínítka obrazovek apod.), medicíny (luminiscenční značky, luminiscenční sondy), vědeckého výzkumu a zábavy.
֍ Její aplikace zahrnují detekci a identifikaci látek, výrobu svítících materiálů, lékařské diagnostické postupy a mnoho dalších oblastí.
Klíčové druhy luminiscence podle druhu excitace:
Fotoluminiscence: luminiscence je vyvolána neionizujícím elektromagnetickým zářením (např. v případě zářivky).
Elektroluminiscence: Luminiscence je vyvolána elektrickým polem nebo průchodem proudu (např. elektroluminiscenční fólie nebo LED).
Fluorescence: Při fluorescenci absorbuje látka světlo v určité vlnové délce a následně emituje světlo ve vyšší vlnové délce téměř okamžitě po přestání osvětlení. Fluorescenční látky se často používají v analytické chemii, v optických bílých barvivech a v dalších aplikacích.
Fosforescence: Fosforescence je podobná fluorescenci, ale emise světla nastává s určitým zpožděním po přestání osvětlení. Fosforescentní materiály mohou světlo ukládat a pak je uvolnit postupně. Hodinové ciferníky, které svítí ve tmě, jsou příkladem fosforescence.
Křemenná luminiscence: Některé minerály, jako je křemen, mohou vykazovat luminiscenci, když jsou osvětleny ultrafialovým nebo viditelným světlem. Tento jev je často pozorován u minerálů ve fosilním stavu.
Termoluminiscence: Termoluminiscence je jev, při kterém se látky začnou svítit po zahřátí. Tohoto jevu je často využíváno v archeologii nebo geologii k datování archeologických nebo geologických vzorků.
Chemiluminiscence: Chemiluminiscence se vyskytuje při chemických reakcích, při kterých dochází k emisi světla. Tento jev je využíván v chemických analýzách a jako základ pro světélkující chemikálie, například v hračkách nebo světelných nátěrech. Patří sem i bioluminiscence, kdy je emise světelného záření vytvořena živými organismy.
Katodoluminiscence: Luminiscence je vyvolána dopadajícími elektrony (např. stínítko televizní obrazovky).
Radioluminiscence – luminiscence je vyvolána působením ionizujícího záření.
Látky, u nichž nastává luminiscence, se označují jako luminofory. Jsou to převážně pevné látky s příměsemi vytvářejícími tzv. luminiscenční centra (např. ZnS, CdS s příměsí Ag, Cu, Mg aj.), nebo hlinitan strontnatý obsahující europium a popřípadě i dysprosium.