molice

Molice představují malý, bílý hmyz vybavený dvěma páry křídel. Podobně jako ostatní druhy mšicosavých, i molice se živí rostlinnými šťávami. Jejich bodavě sací ústní ústrojí je adaptováno na tento způsob života a obvykle sájí na spodní straně listů. Důsledkem této činnosti je postupné uvadání celé rostliny.

Dospělí jedinci této taxonomické skupiny jsou malí, měří pouze 1 až 3 mm a mají nažloutlé tělo. Jejich barvu často překrývá silný voskovitý povlak šupin na křídlech, který jim dodává křídově bílý vzhled. Hlava molice je kulovitého tvaru, s dvěma tykadly uspořádanými symetricky na vrcholku hlavy nad složenými očima. Tykadla jsou poměrně dlouhá a skládají se ze sedmi dílků. Složené oči mají ledvinovitý tvar a charakteristickou strukturu.

Křídla molice jsou membránovitá a průhledná, někdy mohou být tečkovaná. Nicméně zdánlivě jsou neprůhledná a bílá, neboť je pokrývají voskovité šupiny. Při odpočinku jsou křídla sklopena střechovitě v téměř horizontální poloze, přičemž přední křídla jsou o něco větší než zadní. Žilkování je důležitým znakem pro rozlišení mezi dvěma podčeleděmi tvořícími taxon.

Nohy molice jsou tenké a podlouhlé, s zadními nohami opatřenými řadou štětin, které molice využívají k nanášení vosku na tělo.

Larva prvního stadia je oválná, plochá, s nohama, tykadly i očima a pohyblivá. Když najde na rostlině vhodné místo pro sání a přisaje se, začne se pokrývat ochranným voskovým povlakem. V dalších dvou stádiích dochází ke zkrácení nohou i tykadel a k redukci očí. Larvy druhého, třetího a čtvrtého stádia jsou obvykle nepohyblivé, s zakrnělými tykadly a atrofovanými končetinami. Pupárium může být podobné poslednímu klidovému postembryonálnímu stádiu (subpupa), nebo dochází k hluboké transformaci, přičemž se odděluje hřbetní část od ventrální. Poslední čtvrté stádium nymfy po čase přestane přijímat potravu a dojde ke změně tvaru těla.

Molice jsou oviparní hmyz, který klade vejce, a u mnoha druhů je znám jev parthenogeneze. Vajíčka jsou mírně protáhlé a samička je obvykle klade na spodní stranu listů. Molice jsou v zásadě oligofágní organismy, avšak často také polyfágové, zejména některé zemědělsky významné druhy, jako je například molice skleníková. Jsou napadány různými druhy bylin a dřevin krytosemenných rostlin, ačkoli nejsou známy případy napadení nahosemenných rostlin. Mezi hospodářsky významnými rostlinami, které jsou napadány, patří mnoho druhů zeleniny, zejména lilkovité (Solanaceae), tykvovité (Cucurbitaceae), množství okrasných rostlin, všechny skleníkové plodiny a citrusy.

Jejich význam a dopad na rostliny jsou srovnatelné s mšicemi. Molice mají silný reprodukční potenciál, shromažďují se a působí společně. Dalším faktorem, který zvyšuje škody způsobené sáním, je tvorba medovice a přenos virů. Přestože molice parazitují na spodní straně listů, bohatá tvorba medovice znečišťuje listy pod nimi. Medovice snižuje účinnost chemických ošetření a znečišťuje ovoce, avšak poskytuje prostředí pro vývoj saprofytických hub.

Chemické ošetření již napadených rostlin lze provést různými účinnými látkami, buď kontaktními nebo systémově působícími. Je důležité si uvědomit, že léčba insekticidy může být omezená v případě rozsáhlých napadení, kdy se patogen nachází na spodní straně listů a kdy medovice a sazovitost brání pronikání účinných látek.

Zvláštní důraz je kladen na využití biologické ochrany, zejména v boji proti molici skleníkové. V Československu bylo ve druhé polovině 20. století podporováno rozvoj metod biologického boje se škůdci, a mezi řadou propagovaných preparátů pro biologický boj, používaných dodnes, byla i parazitická vosička Encarsia formosa, která se ve sklenících osvědčila v boji proti molici skleníkové.

Molice jsou teplomilné a schopné dobře skákat v případě nebezpečí. Jejich tělo a křídla jsou pokryty bílým voskovitým povlakem, který vylučují ze žláz na zadečku.