plyn
Plyn je skupenství látky, které se vyznačuje tím, že nemá
pevný tvar ani pevný
objem.
V plynném skupenství se částice látky pohybují rychle a mají dostatečně velký rozptyl, aby se vymanily z pevných či
kapalných uspořádání.
Plyny vyplňují celý uzavřený
prostor, do kterého jsou vpuštěny, a neomezují se na konkrétní tvar.
Plyny jsou jedním ze tří základních skupenství látek, spolu s kapalinami a pevnými látkami. Studium chování plynů je součástí fyziky a chemie, a plyny mají mnoho praktických aplikací v průmyslu a vědě.
Charakteristiky plynů:
Neschopnost udržet tvar: Plyny nemají vlastní tvar, volný povrch ani objem a jsou schopny vyplnit jakýkoliv prostor, do kterého jsou vpuštěny.
Nízká hustota: Plyny mají obvykle nízkou hustotu ve srovnání s kapalinami a pevnými látkami. To je způsobeno větší vzájemnou vzdáleností částic.
Vysoká stlačitelnost: Plyny jsou stlačitelné, což znamená, že mohou zmenšovat objem v nádobě pod vlivem tlaku.
Rychlý pohyb částic: Částice plynu se pohybují velmi rychle, přičemž mají vysokou kinetickou energii.
Teplotní rozpínání: Při zvyšování teploty se plyny obvykle rozpínají a při snižování teploty se stahují.
Elektrická vodivost: Plyny vedou elektrický proud jen za určitých speciálních podmínek
Tepelná vodivost: Teplo se v plynech může šířit prouděním
Tlak směsi plynů: celkový tlak plynu ve směsi vzájemně chemicky neinteragujících plynů je dán Daltonovým zákonem
Výše zmíněná pravidla platí, pokud zanedbáme gravitaci (což pro pokusy v malém měřítku lze).
Plyn může být také držen pohromadě gravitací, a tvořit tak atmosféru planety nebo planetu samou.
Ideální plyn: Pro usnadnění přezkoumávání vlastností plynů se zavádí termín ideální (dokonalý) plyn, což je plyn, který je dokonale stlačitelný a nemá žádné vnitřní tření.
Skutečný plyn: Skutečný (reálný) plyn, na rozdíl od ideálního plynu, má rovněž viskozitu (vnitřní tření) a nelze jej proto dokonale stlačit.
Při studiu plynu jako souboru mnoha částic je použita kinetická teorie látek, která nám poskytuje hlubší pochopení kinetické teorie plynů.
Mezihvězdný nebo vesmírný plyn: Směs vodíku a hélia tvoří mezihvězdný nebo vesmírný plyn.
Mez výbušnosti:
Spodní mez výbušnosti představuje nejnižší koncentraci hořlavého plynu ve směsi se vzduchem, kde je dostatek kyslíku pro to, aby směs mohla hořet po dodání iniciační energie.
Horní mez výbušnosti znamená nejvyšší koncentraci hořlavého plynu ve směsi se vzduchem, kde stále existuje dostatek kyslíku pro to, aby směs mohla hořet po dodání iniciační energie.
Například u zemního plynu jsou spodní a horní mez výbušnosti 4,3% a 15%. Optimální koncentrace pro výbuch se nachází mezi těmito hodnotami.
