roubená stavba

Roubená stavba, známá též jako roubenka, představuje typ stavby, kde jsou stěny postaveny pomocí techniky roubení. Trámy, položené vodorovně na sebe, jsou spojovány různými druhy tesařských vazeb, přičemž původně byly používány neotesané nebo jen mírně přitesávané kmeny. Postupně se prosazovaly trámy hraněné, zajišťující vyšší soudržnost stavby. Typickým rysem roubených staveb je použití hliněného výmazu ve spárách mezi trámy, který byl povrchově ošetřován vápenným nátěrem. Srub, menší roubený dům bez výmazu ve spárách, je také běžný.

Roubení, jedna z nejstarších technologií dřevěných konstrukcí, je preferováno i v moderní výstavbě. Mezi jeho výhody patří dobrá tepelná izolace a ekologičnost, zatímco nevýhody zahrnují nižší trvanlivost a vyšší náklady na výstavbu ve srovnání se zděnými konstrukcemi.

Konstrukce roubení probíhá kladením neopracovaných kmenů nebo hraněných či polohraněných trámů na sebe ve vodorovném směru, vytvářející nosnou stěnu. Stabilita konstrukce je zajišťována provázáním prvků v rozích stavby, například pomocí přesahů nebo vazby na rybinu.

Existují různé způsoby roubení, jako je roubení na zámek, který spojuje dva trámy pomocí lichoběžníkového (rybinového) plátu. Při stavbě těchto konstrukcí je nutné řešit odlišné rozměry trámů, které se často eliminují vzájemným prostřídáním trámů při pokládce.

Materiál používaný na konstrukci roubených stěn je převážně dřevo, s důrazem na jehličnaté dřeviny jako smrk, jedle, borovice, a také listnaté dřeviny jako dub. Roubené stavby mají specifické tepelné vlastnosti, které se odlišují od staveb z jiných materiálů, což zahrnuje schopnost dřeva akumulovat teplo a jeho pomalou tepelnou vodivost. Tato specifika ovlivňují energetickou nenáročnost roubených staveb a jejich schopnost udržet stabilní vnitřní teplotu.