tekutina

Tekutina je obecný termín pro látky ve skupenství kapalin a plynů (pravděpodobně i pro plazma a kvark-gluonové plazma), jejichž významnou společnou charakteristikou je tekutost, neboli neschopnost udržet svůj stálý tvar díky snadnému vzájemnému pohybu částic.

K tekutinám jsou obvykle zařazeny též sypké látky, které, ač jsou pevného skupenství, splňují kritérium tekutosti.

 

Tekutiny se odlišují od tuhých látek především velkou pohyblivostí svých částic, nemají vlastní tvar a snadno se dělí. Vzhledem k malému odporu tekutin vůči vnějším silám působícím kolmo na plochu, která tekutinu obklopuje, nemluvíme o tlaku tekutin, ale o napětí.

 

Odpor tekutin proti změně tvaru označujeme jako viskozitu, jež se projevuje pouze v případě, že tekutina není v klidu. Viskózní síla usiluje o snížení rozdílu rychlostí v proudící tekutině a je tak analogií k třecí síle, jež je součástí mechaniky tuhých látek. Tekutinu, kde se viskozní síly neuplatňují, označujeme jako dokonalou. Jak napovídá název, jedná se o teoretický koncept, který nemá reálný základ. V praxi se však setkáváme s některými tekutinami, jejichž viskozita je tak malá, že dokonalá tekutina je jejich dobrým přiblížením.

 

Tekutiny se dělí na kapaliny a plyny. Liší se především stlačitelností a rozpínavostí.

Plyny jsou stlačitelné, zatímco kapaliny tvoří volnou hladinu.

Kapaliny jsou stlačitelné pouze nepatrně, zatímco plyny jsou stlačitelné velmi snadno.

 

Tekutiny se dále rozdělují na

 

newtonské (např. voda)

nenewtonské (např. barvy, škrobové roztoky, mléko)

 

v závislosti na tom, zda splňují Newtonův zákon viskozity, který stanoví, že odpor způsobený vnitřním třením v tekutině je přímo úměrný rychlosti toku. Rheologie je obor, který se zabývá studiem vlastností tekutin.