Vzorníky a vzorkovnice barevných odstínů
|
⚠️ UPOZORNĚNÍ Odstíny jednotlivých vzorníků a vzorkovnic zobrazené na těchto stránkách mají pouze orientační charakter ! ֍ Odstíny v elektronické podobě nemohou být nikdy věrně reprodukovány.
֍ Doporučujeme nastavit jas, kontrast, barvy a jejich sytost na vašem monitoru na základní tovární hodnoty, případně nastavte tón podsvícení na neutrální bílé denní světlo (4000 K), pro co nejmenší zkreslení.
֍ Pro přesnou informaci si vždy vyžádejte originální tištěný vzorník.
֍ Za nevhodné použití elektronického vzorníku neneseme odpovědnost.
|
-
BS4800
-
ČSN
-
NCS
-
RAL CLASSIC
-
RAL CLASSIC AUTOMOTIVE
-
RAL CLASSIC PAINTS
-
RAL EFFECT
-
RAL DESIGN
-
RAL DIGITAL
-
RAL PUBLIKACE
-
DULUX
-
FINKOLORA
-
HET
-
MISTRAL
-
TIKKURILA
Nejprodávanější
18 položek celkem
BARVABarva je vlastnost světla resp. látky, ze které toto světlo vychází.
Barva vyjadřuje vjem, který je vytvářen na sítnici oka viditelným elektromagnetickým zářením, které je vyzářeno pozorovanou látkou, odrazilo se od ní, případně jí prošlo (v případě průhledných materiálů, jako jsou některé kapaliny, plyny nebo sklo).
Barevný vjem závisí na spektrálním složení přicházejícího světla (závislosti světelného toku na frekvenci či vlnové délce) a jeho intenzitě vzhledem k pozadí.
Barevné vidění lidského oka zprostředkují receptory zvané čípky trojího druhu – citlivé na tři základní barvy: červenou, zelenou a modrou (anglická zkratka RGB)
Barevný vjem světla může být odlišný vzhledem ke světlému nebo tmavému pozadí či okolí předmětu. Například barva vnímaná jako žlutá či oranžová vzhledem k relativně tmavému pozadí/okolí se vzhledem ke světlému (jasnějšímu) pozadí/okolí jeví jako hnědá, i když daný světelný tok je stejný.
Barva objektu záleží na jeho fyzikálních vlastnostech a na vnímání pozorovatele. Z hlediska fyzikálního můžeme říci, že povrch má barvu světla, které odráží nebo vyzařuje. V případě odrazu závisí na složení spektra dopadajícího světla a na tom které složky spektra tohoto světla povrch odráží a které pohlcuje a s jakou intenzitou. Stejně tak záleží na úhlu pozorování objektu.
Vnímání barev je subjektivní záležitost, protože přechody mezi jednotlivými barvami barevného spektra jsou plynulé.
Barvy dokáží vyvolávat emoce, reprezentovat realitu nebo dokonce zprostředkovat konkrétní informace. Barvu můžeme vnímat jako proměnlivý fenomén, jak po fyzické, tak po sémantické stránce, což ale neznamená, že by byla nepochopitelná nebo nevysvětlitelná.
 Základy teorie barev pocházejí od Isaaca Newtona, který v roce 1665 pomocí skleněného hranolu a světla odhalil rozklad světla na spektrum barev.
Tyto barvy Newton uspořádal do kruhu, známého jako barevné kolo. Barvy nacházející se vedle sebe na kole jsou analogické, jejich kontrast je minimální a vzájemně se harmonizují.
Oproti tomu barvy ležící naproti sobě jsou doplňkové a jejich kontrast je maximální, přičemž jejich barevné teploty jsou opačné. Výběr těchto barev závisí na požadovaném dojmu či povaze kompozice.
Chceme-li správně pracovat s barvami, je třeba pochopit jejich podstatu a principy jejich fungování. Jednou z nejvýznamnějších barevných teorií je ta od Johanna Wolfganga von Goetha, publikovaná v roce 1810 v díle Teorie barev. Goethe zde popisuje své poznatky o lidském vnímání a zkoumá různé barevné jevy, jako jsou barevné stíny, lom nebo achromatismus.
 Goetheho teorie barev vznikla jako kritika Newtonova přístupu. Zatímco Newton rozdělil spektrum na sedm barev, Goethe si všiml, že se spektrum ztrácí, jakmile je světelný paprsek větší. Spektrum se objevuje pouze tehdy, když se jeho okraje začnou překrývat, přičemž Goethe viděl barvu jako výsledek interakce světla a tmy, na rozdíl od Newtona, který viděl světlo složené z barev.
Goetheho teorie, experimentální a symbolická, byla fyziky odmítnuta ve prospěch Newtonových myšlenek. Přesto jeho přístup k barvě zahrnující psychologii a symboliku stále ovlivňuje obory jako umění a design.
Goethe dokonce vytvořil schéma lidské mysli, ve kterém jednotlivým barvám přisoudil specifické významy a emoce. V jeho výzkumu se barevné spektrum propojilo s lidskými temperamenty, což vedlo k vzniku „Růže temperamentů“, která přisuzovala každé barvě určité charakterové vlastnosti.
|